Ostravská operace 1945

I Ostravská operace ze začátku roku 1945 sem patří – a znovu proč? Inu, opět kvůli porovnání – Rudá armáda útočila na opevnění a protože při útocích (z východu, resp. ze severovýchodu) utrpěla velké ztráty (a zejména z časových důvodů), rozhodla se nakonec tato opevnění obejít ze severozápadu (a útočit do prostoru mezi Ostravu a Opavu).

Situace

Je zapotřebí si uvědomit, že ono předválečné opevnění už zdaleka nemělo tu hodnotu jako v roce 1938. Pevnosti neměly vybavení – Němci nepředpokládali, že budou někdy muset tuto oblast bránit,  a proto ze zabraných objektů odvezli veškeré vnitřní vybavení, vytrhali instalované zvony a kupole (které přetavili k jiným vojenským účelům), k dispozici také neměli původní vybavení, které bylo mnohdy přímo konstruováno (a specializováno) pro  nasazení v opevnění atd. Některé objekty také použili pro zkoušky odolnosti a tak je i poškodili.

Je, předpokládám jasné, že vojenská technika v roce 1945 se nedá srovnávat s tou z roku 1938. Technika (destrukční)nasazená k dobývání měla v roce 1945 už úplně jiný, mnohem ničivější účinek (zejména dělostřelectvo a tanky), síla Rudé armády byla nepochybně výrazně vyšší než síla a schopnosti wehrmachtu v roce 1938.

A přestože bránící vojáci nebyli pro obranu v opevnění vycvičeni tak, jako naše armáda v roce 1938 a neměli tu kvalitu nejlepších vojenských jednotek, se Němci na obranu připravili (vybudovali okopy v blízkosti opevnění, nasadili stíhače tanků a tanky schovali za opevnění a použili je až po přípravné dělostřelecké palbě).

Můžeme říci, že obrana opevnění byla velmi úspěšná – objekty odolaly palbě bez poškození a Rudá armáda utrpěla obrovské ztráty. Aktivované objekty čs. opevnění se nepodařilo nikde překonat a např. čs. tanková brigáda zde nasazená ztratila téměř všechny tanky (byly úseky, kde na kilometru linie znehybněla i 100 tanků). Dokonce některé objekty na Ostravsku se bránily až do konce války.

Takže i tato událost může napovědět mnohé o tom, co by bylo, kdyby jsme se bránili – opevnění v tomto úseku bylo skutečně nejkvalitnější, protože čs. armádní velitelé se plným právem obávali „přecvaknutí“ Československa kleštěmi německého wehrmachtu a severní hranici byli odhodláni tvrdě bránit.

Dá se tedy beze vší pochybnosti oprávněně předpokládat, že stejně úspěšná by musela obrana opevnění být i v roce 1938 (proto slabému, nevyzbrojenému, nevycvičenému a plně nemobilizovanému wehrmachtu)!

Stručný popis Ostravské operace 

Hlavní část operace začala 15.4.1945 v 10:00, po cca 70 min. trvající dělostřelecké přípravě vyrazila do útoku vojska 60. armády.

Na pravém křídle útočila vojska 38. armády, jehož součástí byla i čs. tanková brigáda. Ta prolomila nepřátelskou obranu v prostoru Rohov – Krzyzanowice a pronikla až do hloubky 7 km. Útočící vojska však narážela na pevnou obranu německých vojsk a utrpěla velké ztráty.

Opavské obranné pásmo bylo prolomeno až ve dnech 20.4. až 23.4. Dne 22.4. osvobodila vojska 60. armády Opavu a tento úspěch umožnil sovětským a československým vojskům rozvinutí útoku směrem na Ostravu.

Hlavní údery pokračovaly 26. dubna útokem ve směru Háj ve Slezsku, Velká Polom a Klimkovice. 29. dubna dosáhla sovětská vojska čáry Tísek – Zbyslavice – Svinov. Za svítání 30.4. překročily hlavní síly 38. armády řeku odru v prostoru jižně od Svinova.

V odpoledních hodinách zaútočily tanky 1. čs. tankové brigády do týlu Němců a rychlým postupem pronikly se sovětskou 128. gardovou střeleckou divizí do středu města Ostravy. Po 19:00 se podařilo díky hrdinství ostravského občana Miloše Sýkory, který zneškodnil elektrické vedení k náložím na mostu přes řeku Ostravici, proniknout československým a sovětským jednotkám do centra Ostravy. Německé jednotky byly tímto zaskočeny a buď byly likvidovány, nebo se daly na ústup. Ostrava byla prakticky ještě téhož dne osvobozena, čímž hlavní část ostravsko-opavské operace skončila.

Po těchto bojích zaútočila sovětská vojska 38. armády na Fulnek a Olomouc, vojska 1. gardové armády ve směru na Místek a Nový Jičín, 18. armáda měla pokračovat ve směru na Čadcu, Velké Karlovice a Rožnov pod Radhoštěm. 3.5. byl osvobozen Těšín, Karviná, Třinec a Místek. Vojska pokračovala dále směrem na střední a severozápadní Moravu a Slezsko.

V tomto období byly vydány první rozkazy k Pražské operaci, která se z hlediska dalšího postupu vojsk stala prioritní. Byla vytvořena armádní úderná skupina, jejíž součástí byly i československé tanky, jež postupovala z prostoru Libavy směrem na Moravskou Třebovou, Svitavy, Čáslav, Kutnou Horu a která dosáhla plánovaného cíle – města Prahy 10.5.1945.