Rok 1938

I bosí Habešané se bránili. A my, s touhle armádou, bychom neměli?

Na těchto webových stránek budeme také uvádět různé úvahy a názory (mnohdy možná kontroverzní) na situaci a představitele. Je na vás, jak k nim přistoupíte. Nikomu je nevnucujeme, každý nechť si utvoří názor sám.

Zdejší web si neklade za cíl podrobně popsat situaci v (mnohém zajímavém) roce 1938, jakož i všechny události, které tomuto roku předcházely. Cílem webu je spíše naznačit co se v roce 1938 událo, co tomu předcházelo a také naznačit, jak by se daná situce mohla vyvíjet, kdyby se politické a/nebo armádní vedení země rozhodlo bránit republiku.

Situaci v roce 1938 ilustrují obrázky níže.

Reálná situace – jak již víme, tehdejší československý prezident (a vlastizrádce) Edvard Beneš přijal ustanovení Mnichovského diktátu, britský premiér Neville Chamberlain hodnotil Mnichovský diktát jako „Mír pro naši dobu.“, kdežto Winston Leonard Spencer Churchill situaci komentoval: „Anglie měla na vybranou mezi hanbou a válkou. Zvolili jsme hanbu a nakonec budeme mít i válku!“ (30.9.1938).

Armádní generál Ludvík Krejčí: „Nadešla osudová doba našeho národa, která vyžaduje osudových rozhodnutí. Cíl Německa je Černé moře. Pro náš národ nebude slitování. Nebude-li se bránit, bude bídáckým a všemu lidství se příčícím způsobem vyhlazen. Když zemřít, tak čestně!“ (9.9.1938)

Plukovník Otakar Černý (nositel Řádu Bílého lva (m2): „Na hranicích stálo nové opevnění, nad nímž jsme denně létali. Všechno jsme vydali Němcům bez boje. Proč? Styděl jsem se, bylo mi k pláči. Měli jsme se bránit.“

Ladislav Rašín (m2): „Měli jsme se bránit. Ustoupili jsme sami. Příští generace nás odsoudí, že jsme bez boje odevzdali své kraje. V čem má národ vidět sílu a v co má věřit, když jsme mu vzali armádu, která bez výstřelu opouští pozice? K té cizí zbabělosti připojujeme zbabělost vlastní.“

Tentýž Rašín upozorňoval (30.9.1938, 10:00) Ben Ešedu: „Poslanci David, Rašín, Richter, Stašek a další v poslední chvíli upozorňují, že odtržení bez souhlasu ústavních činitelů, tj. parlamentu, jest podle platného práva velezradou. Zapřísaháme v poslední chvíli, abyste zabránil, pane prezidente, katastrofě, která promění národ i armádu v zoufalý, ale také odhodlaný dav. Jediný způsob záchrany jest v zamítnutí mnichovského diktátu a v nabídce mezinárodní mírové konference.“  “ (b14)

Americký časopis Life (26.9.1938): „Zdůrazňujeme, že Češi nejsou Etiopané ani španělští loajalisté ani Čínané nebo Rakušané. Dvacet let existence svého státu, jenž založili s podporou Woodrova Wilsona, využili k vybudování jedné z nejlepších malých armád v Evropě (180 000 v době míru). Češi jsou bojovní, schopní, a pracovití lidé. Jsou to rození rváči. Na rozdíl od téměř všech Slovanů jsou technicky zdatní. Mají řadu prvotřídních vědců a intelektuálů. Během 20 let dokázali, že si svou vlastní existenci jako národ zaslouží. Češi by raději dali život, než by připustili, aby krátká moderní historie jejich země skončila. Mobilizovali vysoce ceněnou a efektivní armádu, kterou budovali, a nasadili ji s odvahou, v zoufalství, ale rozvážně. Češi se během krize chovají obdivuhodně, věrni své povaze. Uznali oprávněné nároky sudetských Němců na určitou samosprávu. Nezalekli se Hitlerových titánských hrozeb. Ale když se jejich dobrá vůle nesetkala s dobrou vůlí druhé strany a sudetský vůdce zradil, odpověděli Hitlerovi vysláním jednotek do Sudet, aby potlačili jeho agresivní stoupence. Česká armáda je nyní ve válečné pohotovosti, zatímco německé divize manévrují na saské hranici. Češi jsou dobře vyzbrojeni zbraněmi ze své velké zbrojní továrny Škoda, která během války zásobovala rakousko-uherskou armádu.“

Libor Stejskal (i4) – posléze: „Tak silný obránce se v dějinách lidstva ještě nikdy bez boje nevzdal jen o tak málo silnějšímu útočníkovi. Naopak: v bezpočtu příkladů slabší strana přijímala a přijímá boj v ještě mnohem horších podmínkách, než jaké mělo roku 1938 Československo.“ (9.11.2013)